V prvním desetiletí 13. století náleželo celé území k knížecímu zemskému území Děčínskému. V letech 1230 - 1234 byla rozhodčí komisí část tohoto území o rozloze 300 km2 vyňata a přidělena k hradu Ostrému u Františkova nad Ploučnicí, kde sídlil rod Markvarticů, který měl původní rodové sídlo v Ralsku u Mimoně. Člen rodu Markvarticů zastával funkci královského purkrabího na hradě Ostrém. Mezi poddané obce patřila i Růžová. Dne 8. srpna 1283 král Václav III přenechává území hradu Ostrého Johanu von Michelsberg, bratranci zemřelého purkrabího. V letech 1304 - 1327 novým majitelem území se stal Benedikt Michelsberg, který zakládal nové osady a obce.
V roce 1407 se stává území majetkem rodu Berky z Dubé. V roce 1450 se stává majitelem Johann Vartenberg. Dne 15. dubna 1511 kupuje celé Vartenberské panství Mikuláš Trčka z Lípy a Lichtenbergu za 60 000 kop grošů. Dne 24. července 1515 celé území kupuje za 70 000 kop grošů Jan Salhausen z Wehlenu v Sasku. Dne 30. září 1522 rozděluje Hans Salhausen panství mezi své dva bratry Volfa a Fridricha. Volf je vyplacen penězi. Fridrichovi připadá obec Růžové s okolními obcemi. Vznikají nové tvrze v Benešově a Velké Bukovině a rozšiřování poplužních dvorů.
Dne 3. ledna 1545 musel Fridrich Salhausen zastavit svůj majetek bratřím Hansovi a Niklasovi, kterým dlužil 2600 kop grošů. Dne 21. dubna 1562 po smrti Fridricha Salhausena bylo panství rozděleno mezi jeho dva syny Fridricha a Hanse. Obec Růžová připadla Hansovi. V roce 1575 po Frichově smrti se násilně usadil na hradě Ostrý jeho bratr Jáchym s bratrancem Volfem. Po zdlouhavém jednání o dědictví se v roce 1583 stává majitelkou celého panství Fridrichova dcera Magdalena provdaná za Adolfa Hagena. Po smrti Adolfa se stává majitelem jeho syn Christoph Hagen, který 15. března 1590 umírá a celé panství dědí jeho teta Marie von Salhausen provdaná Starchedelová, ta 29. dubna 1594 umírá a veškerý majetek dědí Humbolt von Starchedel. V roce 1596 dědí majetek bratr Humbolte Antonius von Salhausen, pro finanční potíže celé území prodává v roce 1612 Johannu von Vartenbergovi, který sídlil na Kamenici. Dne 11. června 1614 kupuje celé panství,včetně Kamenice za 176 000 kop grošů svobodný pán Radslav z Vchynic a Tetova. Tento nový majitel se vyznačoval neústupnou tvrdostí k svým poddaným až došlo k selskému povstání v roce 1615, vzbouřenci proti vrchnosti se shromáždili na vrchu Hutbergu u Růžové. V roce 1619 Radslav z Vchynic umírá bez zanechání potomků, a tak panství získává jeho synovec Vilém Kinský - zapřisáhlý protestant.
Vilém Kinský byl 25. února 1634 zavražděn v Chebu společně s Albrechtem Valdštejnem a jeho veškerý majetek propadl královské komoře v Praze. Dne 23. července 1635 část panství s Kamenicí obdržel synovec zavražděného Johann Oktavián Kinský. Část panství s Růžovou, Býnovcem, Benešovem byla darována za věrné služby polnímu maršálovi, generálu Říšskému kancléři Johannu Aldringenovi, který padl při válečném tažení 22. července 1635 u Landshutu. Panství připadlo jeho dědicům. Dne 13. srpna 1644 bylo provedeno rozsáhlé dělení celého panství. Panství Benešov s Růžovou, Býnovcem připadlo jeho třetí sestře Anně Aldringenové, která se provdala za Hieronyma von Clary. Vzniká rod Clary Aldringenů. V roce 1653 se panství dělí na 4 díly: Benešov, Býnovec, Růžová a Vysoká lípa. Růžovský díl připadl Marii Elisabeth Clary Aldringenové. V roce 1683 za majitele Karla Clary Aldringena je Růžová připojena k Býnovci. Dalším majitelem byl Jan Jiří Markus Clary Aldringen - zemřel 4. dubna 1700. V roce 1702 se stává majitelem František Karel Clary Aldringen. V roce 1767 dědí panství František Václav Clary Aldringen, který byl 2. února 1767 povýšen do knížecího stavu. Po jeho smrti v roce 1788 dědí panství kníže Jan Clary Aldringen. Dne 3. ledna 1826 umírá a nástupcem se stává Carlos Clary Aldringen.
Dne 31. května 1831 panství dědí kníže Edmund Moric Clary Aldringen, který v roce 1856 prodává Benešovský zámek s pozemky lékaři Karlu Lumbemu za 80 000 zlatých guldenů.
Kníže Edmund Moric Clary Aldringen byl velkým příznivcem rozvoje turistiky, zpřístupňuje Pravčickou bránu, soutěsky Kamenice. Nechal vybudovat první vyhlídkovou věž s restaurací na Růžáku. V roce 1894 dědí celé Býnovecké panství Carlos Clary Aldringen. V roce 1920 přechází majetek na knížete Sigrída. Býnovecké panství spravoval jeho syn Alfons Clary Aldringen. V letech 1920 - 1923 byl majetek postupně předáván státu.
Obec Růžová se skládá z obce Růžové a čtyř osad:
- Nová Ves / Neudorf / 46 domů vysvěcena 1768
- Nový Svět / Neue Welt / 3 domy - čp.286 větrný mlýn, čp.230 a čp.225.
- Růžák / Rosenberg / 1 dům - restaurace , která byla otevřena 4. května 1890 s vyhlídkovou věží
- Od roku 1947 připadla k Růžové Kamenická Stráň / Kamnitzleiten / 46 domů s osadou Dolský Mlýn - 3 domy
Obec Růžová se dělila na dolní ves / Auf dem Hofe / s panským poplužním dvorem čp.101, a horní ves / Auf dem Fiebich / Na Fibichu. Obcí protéká potok zvaný Olšový / Erlenbach/
Obec se nachází v nadmořské výšce 280 - 350 m.
Hutberg / Pastevní vrch - 402 m.n.m - na západní straně vrcholu stával větrný mlýn, který patřil k usedlosti čp.12. Mlýn v roce 1868 vyhořel. Na vrcholu byla postavena restaurace, která 6.2.1932 vyhořela. Po roce 1945 byla na vrcholu umístěna vojenská strážní jednotka s radarem. Členové jednotky byli ubytováni v objektu restaurace Hubertus. V roce 1948 vrchol opustili. Objekty byly devastovány a v roce 1959 demolovány.
Kovářuv vrch / Gutsims, Butterberg - 283 m.n.m. na severním svahu stávala ve druhé polovině 17. století šibenice. Býnovecká vrchnost měla i právo hrdelní. Rychtář bydlel v domku čp.163. Hrdelní právo bylo odejmuto počátkem 18. století. V roce 1862 byl vybudován na místě šibenice evangelický hřbitov. První náhrobní kámen se zachoval dodnes. Na vrcholu byl otevřen kamenolom.
Petrův vrch / Petřín , Petersberg, Sturmberg - 370 m.n.m. na vrcholu byl v roce 1878 postaven větrný mlýn, který byl doplněn dieselovým agregátem. Sloužil do roku 1946, pak bylo jeho zařízení zničeno. Na severozápadním svahu byl v roce 1906 vybudován nový obecní hřbitov. Celý prostor hřbitova byl oplocen zdí se hřbitovní kaplí. Ze hřbitova u kostela byly mnohé náhrobky přestěhovány na nový hřbitov. Od roku 1945 bylo na tomto hřbitově pohřbeno 6 občanů.
Růžovský vrch - 619 m.n.m - na vrcholu stávala kaple Panny Marie, která byla zničena roku1326 sesuvem. V roce 1808 byla na vrcholu postavena vojenská pozorovatelna. V květnu 1881 nechává majitel panství kníže Clary Aldringen zbudovat dřevěnou 14 metrů vysokou vyhlídkovou věž s dvoumetrovou kamennou podezdívkou. V roce 1882 byl vybudován kiosek. V roce 1891 byla věž zničena bleskem. V roce 1893 byla postavena nová věž 24 metrůvysoká, slavnostně byla otevřena 4. července 1893. V roce 1903 byla silným větrem věž zničena. Dne 22. května 1904 byla otevřena třetí výhlídková věž 18 metrů vysoká. Na vrcholu věže zavlála červeno žluto černá vlajka.
Z původního kiosku byla 4 května 1890 otevřena nově postavena restaurace s ubytovacími pokoji a hospodářská stavení. Od začátku první světové války do roku 1925 byla restaurace s věží uzavřeny. Dne 26. srpna 1931 restaurace vyhořela. Věž byla v roce 1925 nově otevřena, v roce 1936 byla pro špatný stav uzavřena a v roce 1938 stržena. Na vrchol byla v roce 1889 zbudována nová přístupová cesta zvaná Bierweg, po které se dopravovaly potraviny a pivo. Po této cestě dopravoval pan Schubert s kočárem s dvěma bělouši za 50 kč na vrchol i turisty. V letech 1930 - 1933 byl vrchol zdolán Emilem Richterem a Karlem Hoffmanem na motocyklu značky Premier 500 ccm vyrobený v chebských strojírnách.
Přes úbočí vrcholu vede řada hraničních patníků býnoveckého panství Clary Aldringenů a českokamenického panství Kinských. Na hraničním kameni č.31 u Střední cesty je několik letopočtů, nejstarší je 1697. Na úpatí v roce 1924 otevřen kamenolom s drtičem, který byl poháněn lokomobilou. Lom byl v provozu až do roku 1946.
Obyvatelstvo - v roce 1934 se uvádí 72 zemědělských rodin - 49 rodin nad 5 ha půdy, 23 rodin pod 5 ha půdy.
Doprava - v roce 1925 byla zavedena autobusová doprava z Děčína přes Růžovou, Janov do Hřenska.
Pošta - uvedena do provozu roku 1886 čp. 270, sloužila až do roku 1946. Její doručovací obvod zahrnoval osadu Nový Svět, Hájenky, Kamenickou Stráň a Dolského mlýna. Poštovní zásilky byly doručovány koňským spřežením až do konce první světové války. Mimo zásilek bylo možné přepravovat i cestující. Poštovní vůz vyjížděl z Děčína v 11 hodin a končil ve Hřensku. Ze Hřenska vyjížděl ve 3,30 ráno a jezdil do Jetřichovic, odtud se vracel v 6,30 přes Janov, Růžovou zpět do Děčína. Jízdné bylo ze Hřenska do Růžové 60 haléřů, z Růžové. Posledním poštmistrem v Růžové byl pan Pištula.
Řemesla a živnosti: 10 hostinců, 6 prodejen potravin a zeleniny, 4 řezníci, Seidlovo pekařství čp. 59, dva kováři, tři krejčí, tři truhláři, dva holiči, dva uhlíři, prodejna textilu a textilního zboží, prodejna obuvi Baťa, obuvnictví,sedlářství, košíkářství, pokrývač, klempíř, cukrárna, cihelna, tři koželužny. Ruční výroba koštat, hrábí, 6 bednářství na výrobu sudů, splétání věnců ze slámy a chvojí, pletení svetrů a dámského prádla. V roce 1825 zavedl Gottfried Rossler z čp.89 výrobu bavlněných punčoch. Na Nové Vsi bývala bělírna prádla a příze. Po první světové válce se na některých hospodářství pěstoval len, který se na podomácku zhotovených stavech zpracovával. Ve třicátých letech 20. století byla ve vsi postavena pila - katr, který byl v provozu do roku 1947. V Růžové stávaly již v 17. století dva poplužní panské dvory - Mierhof s chovem dobytka a ovcí.
Cihelna - Wilhelm Ettrich - zednický polír a cestář
Florian Hegenbarth - pekař a krupař
Johann Wagner - pekař a krupař
Hermann Weigel - pekař a krupař
Wenzel Richter - obchod s moukou
Johann Jager - bednář
Florian Muller - obchodník s vepřovým
Ignaz Winter čp. 214 - obchodník se lnem
Od roku 1837 měla obec svého lékaře. V roce 1871 byl lékařem Mudr. Wilhelm Böhm. Před první světovou válkou v Růžové nastoupil Mudr. Karl Blaschke, který ordinoval až do roku 1946.
Hostince:
- Bur Edmundsklam - čp.121 řezník a hostinský Hubel, který nechal postavit v roce 1933 koupaliště na Novém světě.
- Turnhale - čp. 23 řezník - restaurace - samostatný sál s tělocvičnou
- Zum Rosenberg - čp. 7
- Zur Schenke - čp.125 - hostinský Kleinpeter
- Pechens Gastatte - čp. 75
- Zur Post - čp. 28
- Hubertus Baude - čp. 49
- Kircheis - čp. 90
- Fritschen Schenke čp. 55 s kuželníkem
- Restaurant Rosenberg - čp. 292
Fara - Růžová je uváděna roku 1352 jako farní ves patřící Českolipskému Děkanátu a platila 3 groše Papežského desátku. Od roku 1562 byla fara obsazena protestanskými pastory a po rekatolizaci se stala filiálkou farního úřadu v Arnolticích. Samostatnou farností se stala v roce 1786, od roku 1912 náležela k vikariatu v Děčíně. K Růžové patřily: Mezná, Mezní Louka, Vysoká Lípa, Kamenická Stráň. Seznam kněží sloužících v Růžové se zachoval od roku 1545 do roku 1945. Posledním řím. katol. farářem - 1914 - 1945 Andreas Böhm, Johann Lindner a Robert France.
Matrika narození a úmrtí je vedena od roku 1658 a matrika uzavřených sňatků od roku 1670.
Kostel sv. Petra a Pavla - byl postaven na místě bývalého předhusitského kostela v letech 1711 - 1712 pod patronací majitele panství Františka Karla Clary Aldringena. V kostele bylo umístěno 10 velkých obrazů z roku 1711 z dílny Petra Brandla. Dne 1. srpna 1988 v odpoledních hodinách kostel zcela vyhořel. V letech 1990 - 2000 proběhla kompletní rekonstrukce, včetně schodiště a zdí okolo kostela.
Zvonice - postavena v 16. století. V samostatně stojící zvonici vedle kostela vyzvánění denně tři zvony:
- sv. Petr (tón h) - požehnán při svěcení kostela v r. 2000 jako dar německých rodáků z Růžové,
- sv. Pavel (tón a) - ulitý v roce 2004 u příležitosti 65. výročí kněžského svěcení P. Mons. Wislhelma Wirsama.
- sv. Barbora (tón d), který pochází z roku 1409 a byl v roce 1791 přivezen ze zrušeného kostela sv. Kateřiny na Novém městě pražském.
Církevní slavnosti:
- patrocionální slavnosti 29. června
- slavnost vysvěcení kostela druhou neděli po Sv. Michalovi
- třikrát ročně poutní procesí na Hutberg
Církev Evangelická - patřila k nejstarším, v roce 1862 byl vybudován evangelický hřbitov. V roce 1864 byl postaven kostel v pseudorománském slohu,vvysvěcen byl na Sv. Václava 28. září. V roce 1896 byla provedena přístavba pro evangelickou bohosloveckou školu. Vysvěcení nové části bylo 1. března 1896. Bohoslovecká škola skončila svojí činnost v roce 1937, kdy byl jejím ředitelem Karel Schindler. Od roku 1875 byla Růžová samostatnou evangelickou farní obcí. Patřilo pod ní 53 okolních obcí okresu Děčín.
V Růžové bylo vedeno 236 věřících. Po roce 1945 byl kostel využíván církví československou, v 60. letech 20. stol. byl kostel využíván jako kino a k bydlení. Prvním evangelickým farářem byl Konrád Beck, 1914 - 1945 Otto Giersch, Johann Lindner a Richard Sauberlich.
Škola - byla vysvěcena v roce 1833, v roce 1840 rozšířena. V roce 1896 byla stará budova zbořena a postavena nová čtyřtřídní, později rozšířena na pětitřídní. Prvním učitelem byl Anton Marks, posledním řídícím učitelem do roku 1945 byl učitel Piesche. Po roce 1945 byla škola samostatná, v 70. letech byla posílena o žáky z Janova a později byla i ona zrušena. V roce 1876 bylo ve škole 262 dětí - 137 chapců, 125 dívek učitel Franz Josef Kuhnel 3.třída, prof. učitel Johann Hauser 2. třída, učitel Franz Neumer 1. třída.
Škola byla zrušena v roce 1975, děti dojížděly do Bynovce 1. - 4. třída, později byla zrušena i škola v Bynovci. Nyní funguje škola v Ludvíkovicích od 1. do 5. třídy, ostatní dojíždějí do Děčína. Předškolní děti navštěvují Mateřskou školu v Janově. V roce 2004 byla započata reskontrukce budovy školy. Od roku 2008 zde sídlí Obecní úřad Růžová, obec zde provozuje knihovnu, výstavní sál. V další části budovy je restaurace s ubytováním a bowling.
Spolková činnost do roku 1945
- dobrovolný požární sbor - založen 1878
- pěvecký sbor Deutsche Liedertafel - založený v roce 1880
- divadelní ochotnický spolek založený v roce 1881 s hrou ” Rytíř z Rosenbergu”
- školní spolek z roku 1882
- Německý tělovýchovný spolek z roku 1908
- v Děčíně byl roku 1878 založen Horský turistický spolek, růžovská sekce měla 62 členů
- spolek Gustav Adolf r. 1864
- Hudební kapela
- Církevní sbor
- Zemědělské kasino - dělnická, tělovýchovná a sportovní jednota ATUS od roku 1920
- Divadelní spolek r. 1922
- Školní knihovna byla založena r. 1828
K veřejným a kulturním akcím patřila velikonoční jízda králů, vynášení smrtky, divadelní a hudební slavnosti.
Sport - ke sportování sloužilo velké fotbalové hříště , sportoviště pod školou, sportoviště u Pechova hostince a Hublovo koupaliště na Novém Světě , které bylo postaveno v roce 1932. Dne 15.8.1936 na Olympiadě v Berlíně se zúčastnilo 6 občanů z Růžové / Tamma Bruno, Windmuller Edwin, August Ritsche, Rauchtanghehrers Max, Bendel Anna, Dinnebier Edwin.
Spořitelna - Reifenbanka od roku 1897
Dělnický konsum Jednota / EINIGKEIT /
Elektrifikace - 1922 - 1923
Kroniky - do dnešních dní se zachovaly kroniky:
- obecní 1900 - 1910 s dopisováním od roku 1384
- kronika farního úřadu z let 1927 - 1944 zpětně dopisovaná od roku 1770
- kronika obecní školy z let 1830 - 1940
- kronika domů a rodopis kronikáře a faráře Josefa Hellera 1838 - 1839
- kronika MNV 1945 - 1953
- Herr Adolf Heimat Rosendorf 1993
- Edwin Schubert Wir denken gerne an Rosendorf 1989
Starostové obce
1918 – 1945 - Wilhelm Seidel, Adolf Scherze Johann Hegenbarth Otto Schubert
1990 - 1994 - starosta Zdeněk Podhorský, zastupitelé: Vladimír Krčil, Jindřiška Winterová, Hugo Křivánek, Ing.Antonín John, Ing.Libuše Johnová, Václav Drápalík
1994 - 1998 - starostka Miloslava Hrachovcová, zastupitelé Vojtěch Patrovský, Zdeněk Podhorský, Václav Drápalík, Marcela Buriánková, Martin Hrivňák, Václav Endler, Ing. Miroslav Tlustý.
1998 - 2002 - starostka Helena Křížková, zastupitelé: Marcela Buriánková, Vojtěch Patrovský, Nociárová, Kunteová, Irena Bernášková.
2002 - 2006 - starostka Helena Křížková
2006 - 2010 - starostka Helena Křížková, zastupitelé: Marcela Buriánková, Vogeltancová, Václava Lieblová, Josef Bouma, Václav Prchlík, Ivan Karásek.
2010 - 2014 - starostka Helena Křížková, zastupitelé: Josef Bouma, Eduard Čech, Petr Hammerle, Václava Lieblová, Ing. Jaroslav Matějíček, Ing. Štěpán John.
2014 - starostka Helena Křížková, zastupitelé: Josef Bouma, Eduard Čech, Petr Hammerle, Václava Lieblová, Jaroslav Kasík, Ing. Štěpán John.
Významní rodáci:
Franz Xaver Kleinpeter - ředitel vítkovických železáren + 1865
Josef Bendel - gymnaziiní profesor , národopisec a dramatik, nar.1846 zemř. 1915 ve Vídni
Fritz Beutel - sociální politik, poslanec parlamentu ČR, nar.1867 zemř. 1933 v Ústí nad Labem
Walter Buche - grafik a malíř, profesor v Dráždanské-Lipské výtvarné škole, který bydlel
v Růžové jen přechodně.Ztvárnil na obrazech život Růžovských občanů, vydal knihu
dřevorytů lidí z Růžové s jejich životopisy, nar. 1882 zemř. 1958 v Lipsku.
Válečné události:
Třicetiletá válka 1618 - 1648 - při vpádu francouzských vojsk byl vždy obsazen Hutberg, odkud byly prováděny výpady do okolí.
Prusko rakouská válka - v obci se usadila kompanie chorvatského osmého regimentu o počtu 132 vojáků - byl to nejhladovější rok, velká neúroda.
Sedmiletá válka - vojska Růžovou jen procházela.
Napoleonská válka - přes obec procházely jen odloučené skupiny francouzských vojáků a ti se dožadovali jídla.
První světová válka - z obce Růžové padlo celkem 64 občanů.
Druhá světová válka - dne 1.2.1944 byl popraven osmnáctiletý polský student, který pracoval na usedlosti čp. 20 u sedláka Franze Schuberta. Na západní straně Růžáku byl dne 28. března 1945 proveden seskok pětičlenné zpravodajské skupiny 1. ukrajinského frontu “SULIK” pod vedením poručíka polské armády Jána Sulíka. Zastupcem byl Stefan Odrolinec, polák Tadeus Gornický, sovětská radistka Anna Kudrjavcevová a bývalý příslušník Wehrmachtu - antifašista Willi. Skupina měla za úkol sledovat vojenské přesuny v prostoru Děčín - Česká Kamenice - Žitava. Kolem 5. dubna navázala s výsadkem spojení odbojová skupina čechů. Dne 8.5.1945 byla v okolí Růžové rozmístěna vojska 15. pěšího pluku pod vedením podplukovníka Vasila Sumaninga. Osvobozování probíhalo bez jakýkoliv bojů. Ve válce padlo celkem 66 občanů z obce. Po roce 1945 došlo k odsunu německých obyvatel a do Růžové přicházeli nový osídlenci. Mnozí drancovali opuštěné domy a pak zase zmizeli. Mnohé domy zůstávaly stále opuštěné, nakonec byly demolovány armádou.
V roce 1960 byl k Růžové připojen Janov
1.7.1980 byla Růžová připojena k Arnolticím
1990 se Růžová osamostatnila.
Použitá literatura:
Bernau, B. - Čechy - Krušné hory a Poohří. Praha 1846
Bílek, J., Jangl, L., Urban, J. - Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov 1976
